Práce s lidmi je smysluplná a pro ty, kdo ji vykonávají, také hluboce naplňující. Často říkají: "Bez toho bychom to ani dělat nemohli" a někdy trpce dodají: "Pro peníze tady určitě nejsme".
Zároveň je součástí této činnosti i stinná stránka, o které se konečně začíná mluvit a psát: dlouhodobý tlak, zodpovědnost a únava, které se jen těžko "odloží"...
Spojení podpůrná skupina může být mylně zaměňováno za skupinovou terapii. Jenže podpůrná skupina není totéž co terapie, a naučit se rozdíl mezi těmito dvěma pomocnými nástroji ukáže, co vlastně v danou chvíli potřebuji více a co je v aktuální situaci výhodnější zvolit.
Pokud pracujete s lidmi, možná už jste zažili situaci, kdy vám někdo svěřil těžký příběh nebo problém a vy jste nevěděli, jak nejlépe zareagovat. Možná jste se snažili pomoct, ale uvnitř vás zůstaly pochybnosti, únava nebo zvláštní tíha.
Možná si řeknete, že skupinové sdílení je to samé jako jít si večer popovídat s kamarády. Někdo vypráví, ostatní přikyvují, pak se téma stočí jinam, padne pár vtípků, zazní povzbuzení, sklenka vína a domů.
Na individuální terapii máte prostor mluvit o všem, co se vám děje. Na školení vám někdo předá know-how a doporučení, jak postupovat v konkrétních situacích. Ale co když už všechno víte, už jste toho hodně slyšeli, a přesto se cítíte na všechno sami?